Zahrada 2000 je nezisková organizace působící v jesenickém regionu. Poskytuje lidem s duševním onemocněním služby spojené s návratem do „normálního“ života. Nás oslovili s nabídkou programu primární prevence „Blázníš? No a!“. Program v červnu absolvovaly všechny první ročníky.
Dopoledne bylo rozděleno do tří částí. V první se třída zamýšlela nad duševními nemocemi a duševním zdravím. Ve druhé části žáci ve skupinách vytvářeli např. kufřík první pomoci pro duševní zdraví, sehráli scénku na téma chráněné bydlení, nebo navrhovali, jak pracovat na podpoře duševního zdraví v rámci vlastní třídy. V poslední třetině si vyslechli příběh, který vyprávěla Hanka nebo Hanuš, lidé, kteří se ve svém životě s duševním onemocněním setkali a poprali se s ním. Jejich vyprávění označili žáci za odvážné, šokující, smutné, inspirující.
Každý si z dopoledne odnesl něco jiného – pro někoho to bylo příliš dlouhé, někdo se nic nového nedozvěděl, jiný si nové informace odnesl, další ocenil skupinovou práci, někomu chyběly praktické návody, jak si „pomoci“, když se necítíme dobře, někoho dojal osobní příběh atp. O některé reflexe se s Vámi podělím:
„Hodně věcí už jsem znala. Paní byly milé a bylo to zajímavé.“
„Nedozvěděla jsem se mnoho nového, potřebovala bych více času, abychom se rozpovídala.“
„Přišlo mi odvážné, že paní Hana nám řekla, čím si prošla. Očekávala jsem, že nám řeknou, co třeba dělat, nebo jak poznám, že něco není v pořádku.“
„Přišlo mi, že jsme se jako třída trošku sblížili. Dozvěděl jsem se nové věci o duševním zdraví, za což děkuji.“
„Program mne zaujal, ale byly chvíle, kdy mne to nebavilo, bylo to dlouhé.“
„Líbilo se mi, že jsem se dozvěděla něco nového, na koho se obrátit. Zapojili jsme se všichni. Vyslechli jsme si skutečný příběh a dozvěděli se, že v tom nemusíme být sami.“
„Užila jsem si práci ve skupinách. Dojalo mne vyprávění Hanky. Její životní příběh byl šokující a smutný. Přeji jí, aby se už v životě netrápila.“
Víme, že s duševním onemocněním se můžeme setkat kdykoli, víme, že aktuální dění je pro naše duševní zdraví náročné a zátěžové, cítíme, že se potřebujeme učit, jak ho ošetřit. Snad tomu program přispěl.
Zina Dvořáková
