Ve čtvrtek 30. ledna 2020 jsme pozvali šestnáct našich absolventů na projektový den „Den s absolventy“. Jejich cílem bylo nejen se vrátit na pár hodin do školy, kde prožili krásné čtyři roky, ale především povědět svým následovníkům, jaká byla jejich profesní cesta, kde studovali, pracovali, kam vycestovali, jaké vzlety a pády zažili. Přitom podtextem jejich „přednášek“ bylo – můžeš dělat cokoli, když chceš.

Stávající studenti si mohli vybrat, čí osud a pracovní cesta je zaujaly nejvíce. Výběr byl opravdu pestrý: od neziskového sektoru, přes leteckého instruktora, podnikatele v oboru marketingu, projektovou manažerku, právníka, mamču na mateřské, milovnici japanologie, baristku až k inženýru plánování letadel či moderátorce rádia Orion.

Všichni pozvaní byli perfektně připraveni a ochotni zodpovědět dotazy, kterých bylo dost. Ačkoli dostali „pouze“ jednu vyučovací hodinu, neutíkali pryč, ale zůstali a rádi dál informovali nás, kantory, jak se jim daří. Také se vzpomínalo na léta strávená na naší škole – tady se nějak všichni shodli, že by se klidně vrátili do starých dobrých lavic J Patří jim velký dík, že nám dali svůj čas a stálo jim za to přijet třeba i z Prahy, Olomouce…

Celý projekt byl vydařený, jak už z pohledu studentů, či absolventů, tak i učitelů, kteří se zapojili a navštívili přednášky také.

Atmosféru snad dobře „doladí“ email od dvou absolventů:

Michal:

„Zdravím ještě jednou všechny do Krnova, 
nedalo mi to a musel jsem Vám všem ještě jednou poděkovat za včerejší den. Myslím si, že to byl super nápad, a jsem rád, že něco takového organizujete. Myslím si, že každá taková věc „navíc“ je pro studenty strašně zajímavá, i když si to uvědomí třeba o pět let později, ale uvědomí, to se nebojte. Tak ještě jednou klobouk dolů, díky za to, že to děláte, a i díky za to, co jste dělali tehdy pro nás, myslím si, že z toho všichni stále těžíme, a že pro většinu z nás, co si Krnovem prošla, to byl inspirativní začátek životního putování. Určitě Vás rád zase brzy uvidím, určitě se ozvěte, až budete někdy v Praze.“ 

Ester:

Pozvání na školu si velmi vážím a vidět všechny ty tváře, s kterými jsme si užili 4 roky života, bylo pro mě velmi vnitřně emotivní. Za prvé, že ten čas strašně rychle utíká, za druhé, že těmto osůbkám můžeme děkovat za myšlenky a inspiraci, které nám předaly.  Pro mě to nebyl jenom nějaký den, na který jsem přijela přednášet, pro mě to byl den, kdy jsem se po dlouhé době vrátila ‚domů, za rodinou‘ 🙂 Člověk k tomuto musí nějakým způsobem dospět a vlastně je to tak v pořádku. Ještě jednou díky a budeme se těšit na příští rok, kdy slavíme s naši třídou 4. A 10 let od maturity. Všichni budete srdečně pozvaní. 

A jaké jsou reakce těch, kterým byla celá akce určena? Přečtěte si pár odpovědí na otázku – v čem byl pro tebe Den s absolventy užitečný:

  • chci v budoucnu hodně cestovat, díky tomu už nemám z takových věcí respekt, mohu se ze dne na den sebrat a letět, třeba i sama…
  • mohu po střední škole dělat více méně cokoli, mám svět na dlani a je potřeba využít situace, když se naskytne…
  • dalo mi to naději, že když nepůjdu na výšku (a že sakra nechci), tak život nekončí…
  • uvědomila jsem si, že s touhle školou jde něco v budoucnu dělat a že nám opravdu hodně dává, záleží jen na nás, co si z ní vezmeme; abych něčeho dosáhla, musím udělat maximum…
  • mám zůstat u letectví…
  • postoj, že vždycky má cenu se snažit, i když si můžeme nabít hubu, protože z toho se můžeme ponaučit…
  • mám nové nápady, kam na vysokou školu…
  • neexistují žádné hranice v cestování…
  • mateřská naučí víc než škola…
  • každý musí nějak začít…
  • cestovat se dá za levno…
  • motivovalo mne to, abych přestala být lenivá
  • každý by měl zkusit někam vycestovat…
  • můžu jít za svým snem…

Romana Korandová, za organizátory Zina Dvořáková a Erika Tichá